Muay Thai

Muay-Thai neboli thajský box je přes 1 000 let staré bojové umění, které v boji používá techniky nohou, rukou a paží. Ve starých spisech jsou mezi osmi základními zbraněmi thajského boxu uváděny pěsti, lokty, kolena a nohy.

Podobná ale méně známá bojová umění se pěstují také v jiných asijských zemích, jako jsou Barma, Laos a Kambodža. Historie thajského boxu je spjata se stěhováním kmene Thai (v překladu ,,svobodní“) ve 12. a 13. století našeho letopočtu z provincií Jiangxi, Sinchan a Hubei v jižní Číně na dnešní území Thajska. Ve 13. století bylo stěhování národů zvláště intenzivní kvůli útlaku mongolských tlup přicházejících ze severu. Některé prameny proto tvrdí, že původ thajského boxu má kořeny v čínském boxu (kung-fu), později však zaznamenal značné změny. Existují také názory, že thajský box vznikl během neustálých bojů Thajců se sousedícími Barmánci, Khméry a Vietnamci, což je možno přijmout jako nejpravděpodobnější domněnku, neboť potřeba válečného umění byla v těchto pohnutých dobách thajských dějin zřejmě výrazná.

Jedna stará thajská legenda se zmiňuje o bojovníkovi jménem Nhai-Khon-Don, který byl vzat Barmánci do zajetí, ale poté si sám neozbrojen dokázal vybojovat svobodu vítězstvím na 12 barmanskými bojovníky s meči. Na jeho počest se každý rok koná turnaj v thajském boxu.

Podle jiné legendy ze 14. století rozhodl prý výsledek jednoho zápasu mezi dvěma boxery o tom, kdo nastoupí na thajský trůn. Po smrti starého krále Sen Muang Ma se nemohli jeho dva synové, Feng Keng a Yi Kumkam, dohodnout o převzetí otcovského místa. Tato roztržka vyvolala hrozbu občanské války, takže zástupci obou táborů se dohodli, že boxer, který zvítězí v souboji, bude zvolen budoucím králem. Vyhrál boxer z tábora Yi Kumkam, jenž byl korunován na krále.

Nejstarší historický dokument, který se zmiňuje o Muay-Thai, pochází z roku 1560 a líčí souboj mezi thajským princem Naresuonem a barmansým následníkem trůnu. Zápas trval několik hodin a skončil smrtí barmského bojovníka, takže Barmánci poté, co ztratili svého vůdce, ustoupili od svého plánu zaútočit na Thajsko.

Svého rozkvětu dosáhl Muay-Thai za vlády krále Pra-Chao-Sua (začátek 18. století), jenž byl sám mistrem tohoto bojového umění. Vypráví se, že král, kterému přezdívali ,,Tygr“, měl ve zvyku tajně opouštět palác, aby pak maskován vystupoval na místních turnajích, přičemž své soupeře zpravidla porážel.

Thajský box byl svého času vyučován ve všech školách jako předvojenská výchova. Tehdy neexistovaly hmotnostní kategorie nebo kola. Zápasy byly velmi tvrdé. Boxeři vystupovali na boso, na rukou měli konopné nebo bavlněné bandáže a jejich suspenzor byl zhotoven ze skořápky kokosového ořechu.

Povoleny byly všechny druhy technik paží, rukou i nohou, a to pouze s malými omezeními. Trénink se skládal mimo jiné z úderů do kmenů palem za účelem zpevnění pěsti a nohou, z vytrvalostních běhů, tréninku ve vodě atd. Základní strava bojovníků byla hlavně vegetariánská. Některé techniky z této doby zůstaly dodnes nezměněny.

Po druhé světové válce došlo v thajském boxu k velkým změnám. Především změny pravidel boje přeměnily toto staré bojové umění na atraktivní bojový sport, takže v současnosti je provozován mnoha lidmi za sebeobrannými nebo čistě sportovním účelem.

Thajci jsou velmi pyšní na svůj tradiční sport. Jeho popularita je srovnatelná s oblíbeností fotbalu v Evropě či amerického fotbalu v USA. Téměř každý obyvatel mužského pohlaví zná přinejmenším základy tohoto sportu.

Na rozdíl od klasického karate nebo kung-fu jsou údery při thajském boxu zasazovány plnou silou bez zastavení. Dnes, stejně jako tehdy, vystupují bojovníci bosi, nosí však boxerské rukavice, Kromě úderů pěstmi jsou povoleny také údery lokty a kopy koleny stejně jako kopy nohama, přičemž soupeř smí být shozen na zem. Předváděcí formy nebo tzv. kata v thajském boxu neexistují. Přímé zásahy, plynulé pohyby a reflexy se rozvíjejí stálým sparingem stejně jako tréninkem úderů do pytle s pískem nebo do tlumiče úderů. Během sparingu se nosí ochranná výstroj, aby se zabránilo zbytečným zraněním. Při takovýchto tréninkových metodách není těžké uhodnout, proč thajští boxeři v zápasech se soupeři, kteří provozují jiná bojová umění, téměř vždy dosáhnou vítězství.

To, co dodává thajskému boxu zvláštní charakter a vlastní půvab, je hudba, která zní během celého zápasu, stejně jako tradiční rituál, který provádějí boxeři před zahájením boje. Orchestr, jenž tvoří bubny, cimbály a jávské flétny, rytmicky provází tempo zápasu. Je samozřejmé, že každý z hudebníků musí být dobrým znalcem thajského boxu. Rituál před začátkem souboje (Vai Khru) se provádí podle starého zvyku tak, že boxer v graciézním předklonu, ruce drží nad hlavou, nejprve pozdraví publikum, potom podobným způsobem prokáže úctu trenérům. Hned nato následuje série zpomalených pohybů, které se podobají tanci, symbolizující však vlastně pohyby z thajského boxu. Vai Kru znamená v hrubém překladu z thajského jazyka ,,vypudit strach ze srdce“ a hlavním cílem jeho předvádění je koncentrace boxera na nadcházející boj. Celý rituál může trvat několik minut a dobrý znalec thajského boxu může podle pohybů rozpoznat, ke které škole boxer patří.

Poté, co každý z obou bojovníků ukončí svůj rituál, jdou do protilehlých rohů ringu, kde jim trenéři a sekundanti udělí poslední pokyny. Pak se už čeká na úder gongu.

Bezprostředně před zahájením boje sejmou boxeři ze svých hlav čelenku (Mong-kon), kterou nosí během rituálu a která tvoří část tradičního národního kroje. Přezdívka, kterou dá trenér boxerovi po jeho prvních zápasech, je také jedním ze znaků tradice, přičemž se v ní odráží zápasníkova svéráznost, jako je např. připravenost k boji a temperament.

Jméno přijímá boxer podle jména školy, ve které trénuje. Tak např. současný trenér školy Muang-Surin a bývalý thajský šampion vystupoval pod jménem Dentroni Sensak Muangsurin, což zhruba znamená ,,Dentroni, vítěz v 10 000 soubojích, ze školy Muang-Surin“. Přezdívky zde mají přirozeně, stejně jako všude na východě, přenesený význam. Často se vyskytují přezdívky jako Zelený drak, Kobra, Černý panter atd., čímž jsou boxerům přisuzovány některé vlastnosti zmíněných zvířat, jako je statečnost, rychlost nebo šikovnost.

Jeden zápas trvá pět kol po třech minutách s dvouminutovými přestávkami. Utkání řídí jeden hlavní a dva postranní rozhodčí. Na konci každého kola se sčítají body a na základě konečného součtu je určen vítěz. V případě, že dojde ke k.o., což se stává nezřídka, počítá se do deseti a tři odpočítaná k.o. v jednom kole ukončí automaticky utkání.

Bangkoku se denně konají na jednom ze dvou hlavních stadionů, na Rachadamneonu nebo na Lumpini, zápasy v thajském boxu. Televize přenáší utkání dokonce třikrát týdně přímo, což svědčí o velké popularitě thajského boxu. Představeni jsou obvykle hojně navštěvována. Obzvláště když nastupují špičkový boxeři, jsou stadiony příliš malé na to, aby pojmuly všechny zájemce, takže mnozí zůstávají před vchodem stadionu a doufají, že získají některou ze zbylých vstupenek.

Informace čerpány z knihy Thajský box od Zorana Rebaca.